Alone together 1.kapitola

8. srpna 2012 v 13:00 |  Dílovky
Přednastavený článek
První kapitolka Alone Together. Doufám že se zalíbí :D





Sama. Vždycky sem byla sama, byla sem na to zvyklá. Rodiče mě od sebe odhodili a já byla úplně sama. Nechali mi postavit věž v zahradě za zámkem, přesně v jejím středu. Jedno okno, kterým sem mohla koukat ven a stále zamčené dveře. Nemohla sem se odtud dostat. Nosili mi jídlo, hračky, vlastně všechno na co sem si vzpomněla. Byla sem šťastná. Na povrchu. Ve svém nitru sem umírala, pomalu sem hnila samotou. Nikdo mě neměl rád, nikdo. Když mi měli služebné něco přinést tak sem je vídávala každé ráno před mojí věží, hádali se. Nechtěli mi přinést jídlo, bály se mě. Proč? Proč se mě bojí? Co sem jim udělala. Proč mě rodiče odhodili? Nechápu to!! Nechápu!!! Bojím se. Bojím se toho, že nejsem člověk. Bojím se toho, že sem jiná než ostatní…….bojím se věcí, které neznám. Bojím se věcí, které znám……a každou chvíli…..se vždycky……víc než čehokoliv jiného……bojím sama sebe.

Čtrnáct let ve vězení uprostřed zahrady. S jediným výhledem ven. Okno, které míří přímo do zahrady směrem od zámku je jedinou věcí pomocí níž můžu odtud utéct, v myšlenkách. Taky knihy. Knihy mi jsou oknem do světa. Byla sem už ve všech koutech světa a navštívila sem ty nejkrásnější zámky a hrady. Taky sem byla i v kouzelných světech. Setkala sem se s vílami, čarodějnicemi, skřítky a anděly i démony. Taky sem byla milována, avšak pod jinými jmény.Byla sem milována Romeem jako Julie. Lancelotem jako Ginerva. Ale nikdy sem nebyla milována jako Alice. Ale možná že tu přece jen někdo je kdo mě miluje. Můj jediný přítel Cheschire. Má kočka, je to sice němá tvář ale jeho řeč těla mluví za vše. Je tu se mnou zavřený už tři roky, v noci když spím, chodí ven a ráno když se vzbudím, cítím vůni čerstvým květin. Cheschire mi je nosí. Je hloupé říkat o kočce, že mi nosí květiny, ale je to tak. Ve svých malých ústech mi nosí kopretiny. Symbol nejčistší lásky. Aspoň podle knih. Vždycky když ho vidím, vždycky když se ke mně tulí a mazlí se semnou, jsem šťastná. Zpomaluje to mé hnijící já uvnitř, to štěstí ten pocit být milována, aspoň trošku. Nikdy sem ani nesnila o tom, že se odtud dostanu. Že se podívám ven z tohohle vězení. Že se dotknu trávy, stromů a ostatních květin. Nikdy, až do doby než se objevil on. Muž s blonďatými vlasy spletenými do dlouhého copu. Vídala sem ho v zahradě, toulal se tam ztracen v myšlenkách. Pozorovala sem ho. Chodil tam den co den a já ho vždycky pozorovala. Zamilovala sem se do jeho vlasů, barvy slunce, do jeho smaragdových očí a hlavně do jeho úsměvu. Jeho úsměv mě hřál u srdce i když nepatřil mě. Usmíval se při každém pohledu na květiny v zahradě. Občas sem měla pocit že jeho oči zabloudili k mému oknu a zůstaly viset právě na mě. Zčervenala sem a skovala se za závěs. Cheshire mi vyskočil na klín a uvelebil se v něm. Usmála sem se a hladila ho. Byla sem šťastná, jeho oči se setkali s těmi mými, jen ten pocit že se na mě někdo podíval mi byl dostačující.

Večer sem trávila tak jako vždycky. S Cheschirem ponořená v knihách. Nemohla sem se soustředit. Pořád sem myslela na ten něžný pohled. Jeho smaragdové oči, vlasy obarvené sluncem a ten nejhezčí a nejněžnější úsměv jaký sem kdy viděla. Nevěděla sem co je to za pocit. Ten hřejivý pocit u srdce. To příjemné teplo. Kdykoliv sem na něj myslela, moje srdce bylo tak jako nikdy dřív. Tepy mého srdce následovali neobvykle rychle za sebou. Ten pocit byl zvláštní. Krásně zvláštní. Chci vědět co to je. Začala sem listovat v knihách. Knihách o pocitech a lidech. Hledala sem celou noc a potom i ve dne, beze spánku. Byla sem ponořená do knih tak jako nikdy dřív. Žádný pocit neseděl tomu co cítím já. Minula sem už písmeno K. Následovalo L. Zaujal mě tam jeden pocit ´láska´. Hodně sem o něm četla. Romeo cítil lásku k Julii a Lancelot k Ginervě. Myslela sem si že cítím to samé k Cheschirovy, ale mýlila sem se. ´Láska´, ten pocit po kterém sem vždycky toužila, sem teď k někomu cítila. Byl to ten muž s vlasy barvy slunce. Jen vzpomínka ne něj roztloukla mé srdce. Potom co sem zjistila že toho muže miluji chtěla sem vědět co cítím k Cheschirovi. Připomínalo mi to vztah Artuše a Lancelota, jak že se to ten vztah jmenoval? Myslím že přátelství. Ano, to je ono. Vyndala sem knihu o lidských vztazích. Přátelství tam bylo popsané jako krásný vztah. Milovat, tam bylo jako ten nejkrásnější vztah a já to tak cítila. Někoho milovat, už sem věděla co to je. Byla sem ráda že to prožívám i když jen v mém nitru. On o tom ani neví, neví ani že existuji. Mě ale stáčí, jen když ho vidím procházet se zahradou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miko Miko | Web | 8. srpna 2012 v 21:37 | Reagovat

Krásný! Umíš skvěle popisovat! A... Je to trapný ale to je z nějakého anime nebo ne?

2 Daník Daník | 10. srpna 2012 v 17:40 | Reagovat

Trolololol

3 Lůca Lůca | Web | 13. srpna 2012 v 16:18 | Reagovat

[1]: No je to jakoby trošičku na motivy Pandora Hearts, ale fakt jen maličko :)

4 Danyla Danyla | Web | 21. srpna 2012 v 12:30 | Reagovat

Kawai!!!! Krásne napísané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama