Alone together 2.kapitola

13. srpna 2012 v 16:48 |  Dílovky
Poráčko, snad se bude líbit :)




Po probděné noci jsem nemohla spát. Celý den sem myslela na toho muže. Chtěla bych vědět jak se jmenuje. Opět sem si sedla k oknu a koukala do zahrady. Přes mříže vál příjemný jarní vánek. Pátrala sem po něm očima. Nikde tam nebyl. Najednou na mě padla únava a já usnula. Když sem se vzbudila, slunce už zapadalo. Ten muž tam pořád nebyl. Pomalu sem vstala ze židle a přešla k posteli. Cheschire si ke mně vyskočil a já ho začala hladit. Byla sem smutná že sem ho neviděla. Ani nevím jak, ale zase sem usnula. Druhý den jsem ho opět hledala očima v zahradě. Nebyl tam. Takhle uplynul celý týden a já si připadala tak bezmocná. Proseděla sem dny i noci u okna s nadějí že tam přijde. S nadějí že ho spatřím. Ale on se ani jednou neukázal. Byla jsem smutná. Jednou odpoledne sem uslyšela, jak se odemyká zámek. To bylo neobvyklé. Služebné mi všechno nosili jen ráno. Dveře se pomalu otevřeli a v nich stál muž. Byl mi povědomý, ale nevěděla sem odkud. Měl černé vlasy a zlaté oči. Připomínal mi ´´Bratře….´´ řekla sem a on vstoupil a zamkl dveře. ´´Jsem překvapen že si mě pamatuješ, Alice.´´ když promluvil, začala sem se cítit divně. Připadalo mi že on není ten, kterému bych mohla věřit. Po chvíli sem se uklidnila ´´Jak bych na tebe mohla zapomenut, Oswalde. Si můj jediný bratr.´´ řekla sem s úsměvem za kterým sem skryla všechny své obavy. Vstala sem ze své židle a přešla k rozházeným knihám, začala jsem je uklízet. ´´Zítra přijede někdo kdo se s tebou chce seznámit.´´ řekl a já cítila jeho dech na mém krku. ´´Ano, ale já odtud nesmím…´´ řekla sem a pomalu se otočila. Byl nade mnou skloněný a já mohla cítit jeho teplý dech na tváři. Nevím proč ale zčervenala sem, byla jsem hodně nervózní a neměla jsem kam couvnout. ´´To se zařídí…´´ šeptl a přiblížil svůj obličej k mému krku. Nevěděla sem co chce dělat a nevěděla sem, jak mám reagovat, stála sem tam jak tvrdý y s ruměncem na tváři. Jeho rty se dotkly mé pokožky a on se pomalu odtáhl. Právě mě můj vlastní bratr políbil na krk, to není normální, že ne?! Dokola sem si kladka tuhle otázku a on mezitím přešel k dveřím. ´´Zítra sem přijdu zase a přinesu ti nějaké pěkné šaty a potom půjdeme za mým přítelem který tě chce vidět.´´ řekl a zmizel za dveřmi. Když sem slyšela, jak otočil klíčem, sesunula sem se na zem a držela si místo na svém krku kde se mě dotkly jeho rty. Byli tak jemné a teplé. Na co to myslím, je to můj bratr! Tohle není správné, už to nesmím dopustit. Tak teď se dám zase do úklidu knih. Vstala jsem a začala sbírat knihy. Rovnala sem je do polic až do noci. Potom sem si jen lehla do postele a společně se Cheschirem po mém boku sem usnula. Druhý den mě vzbudila něčí ruka na mé tváři. Pomalu jsem otevřela oči a viděla Oswalda, jak u mě sedí a hladí mě. ´´Bratře, co tu děláš?´´ zeptala jsem se zmateně a hned se posadila. ´´Říkal sem ti že dneska přijdu..´´ řekl a vstal z mojí postele. ´´Ano, ale je ještě ráno.´´ namítla jsem. ´´Omyl. Už bude poledne a můj přítel sem přijede v jednu hodinu odpoledne. Měla by ses začít připravovat.´´ řekl a já pomalu vstala z postele. ´´Tady sou ty šaty jak sem ti slíbil.´´ ukázal na krabici na stole. ´´Služebné ti je pomůžou obléct. Potom přijď na zahradu, budu tam na tebe čekat.´´ řekl a odešel. Šla sem ke stolu a pomalu otevřela krabici. Byli v ní rudé šaty s bílými krajkami. Za chvíli přišli služky a pomáhali mi, se obléknout a upravit. Kolem půl jedné jsem byla připravena. Ale v těch šatech jsem to nebyla já, ta barva, ta barva mě děsila a znervózňovala. Rudou jsem nikdy neměla ráda, vždycky jsem měla fialové nebo bílé šaty ne rudé. Z myšlenek mě vytrhli služky. Otevřeli mi dveře a uklonili se mi. Nakoukla sem na schodiště které bylo osvětleno jen loučemi a ze zdola bylo vidět jen malé světlo které značilo východ. Pomalu jsem šla po schodech a světlo stále sílilo. Před východem z mého vězení sem se zastavila. Nikdy sem nebyla venku, byla sem nervózní, ale nakonec sem v klidu vykročila. Zavál na mě příjemný letní vánek a cítila sem najednou tolik vůní. Celá zahrada jimi byla plná. Rozplývala sem se nad tou krásou. ´´Sluší ti to, Alice.´´ podívala sem se za hlasem a viděla Oswalda jak sedí pod lípou. Pomalu se zvedl a šel ke mně. Chytl mě za ruku a vedl mě dál do zahrady, kde byli záhony s růžemi. Utrhl rudou růži a dal mi jí do vlasů. Červenala sem se až za ušima a doufala že se mi nepodívá do obličeje. ´´Co se děje? Máš horečku?´´ zeptal se a zvedl mi hlavu. Položil svoje čelo na to moje. ´´Vypadá to že ne. Tak pojď jdeme.´´ řekl odtáhl se ode mne a nabídl mi rámě. Přijala jsem ho. Cítila sem se s ním nesvá. Připadalo mi, že s ním nejsem v bezpečí. Vedl mě do jiného koutu zahrady. Byly tam vysázené sakury. Zavedl mě k té největší, pod kterou byla rozložená deka. ´´Posaď se tady a chvíli počkej. Zajdu pro něj.´´ řekl a odešel. Usadila sem se na deku a oddychla si. ´´Konečně sama…´´ řekla sem tiše a opřela se o sakuru. Usnula sem. ´´Ta dívka co žije v tý věži je tvoje sestra? Tak to sem rád…´´ probudil mě cizí hlas z dáli a smích Oswalda. Rychle sem se posadila jak se má a dělala jsem, že pozoruji zahradu. Jenže to nešlo. Musela sem se koukat na to místo odkud šli ty hlasy. Konečně sem je viděla. Oswald a…..nevěřila sem tomu co vidím ten jeho kamarád byl ten muž kterého sem pozorovala. ´´Alice, tohle můj přítel Jack Vessalius. Chtěl tě poznat, prý tě zahlídl ve věži jak ho pozoruješ.´´ řekl a já zčervenala. ´´T….těší mě…..jsem….A……Ali…..ce…..Alice Baskervile.´´ vykoktala sem ze sebe s rudým obličejem. On se jen usmál ´´Těší mě, slečno Alice.´´ řekl a já málem omdlela. On se usmál a na mě. Byla jsem tak šťastná. Usadili se na deku vedle mě. Povídali jsme si a čas mi rychle utíkal. Poprvé v životě jsem se smála s lidmi. Byla jsem šťastná. ´´Nepůjdeme se projít?´´ zeptal se mě najednou Jack. Kývla jsem a on mi podal ruku. Skoro jsem mu podala tu svou, ale chytl mi ji Oswald. Nechápavě jsem se na něj podívala. Měl svraštělý obličej a jeho oči mě děsili. ´´Oswalde….´´ řekla jsem. Zvedl hlavu a usmál se na Jacka, který tam stál s nataženou rukou ke mně. ´´Promiň Jacku. Dneska se Alice musí vrátit, tak někdy příště.´´ řekl s tím nejfalešnějším úsměvem který sem kdy viděla. ´´Tak dobře. Aspoň bych mohl Alice doprovodit k jej….´´ ´´To je v pořádku. Vrať se do zámku.´´ skočil Jackovy do řeči Oswald. Jack jen přikývl, rozloučil se se mnou a odešel. Zůstala sem tam sama s Oswaldem, který mě pořád držel za ruku. Po chvíli mě pustil a podal mi ruku. ´´Tak jdeme.´´ řekl. Pomohl mi vstát a celou cestu nepromluvil ani slovo. Když jsme došli k věži tak mě ještě dovedl až ke dveřím pokoje. ´´Oswalde, děje se něco?´´ zeptala sem se opatrně. ´´Ne nic. Dobrou noc.´´ řekl s úsměvem a zamkl dveře. ´´Dobrou…´´ řekla jsem tiše do zamčených dveří. Nechápala jsem jeho chování. ´´Co mu je?´´ zeptala sem se Cheschira který se rozvaloval na posteli. ´´Mňau.´´ ´´Že se tě vůbec ptám.´´ usmála jsem se na něj a sundala si ty rudé šaty, které mě celou tu dobu tak tížili.Oblékla jsem si noční košili a ještě si vyndala tu rudou růži z vlasů, kterou mi tam dal Oswald. ´´Jdeme spát.´´ řekla jsem Chschirovi a ten se jen převalil. Lehla jsem si k němu a po chvíli usnula s úsměvem na tváři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miko Miko | Web | 17. srpna 2012 v 16:45 | Reagovat

Mám pocit jako kdybych zažívala Aliciny pocity spolu s ní. Hlavně jak byla nervózní

2 Lůca Lůca | Web | 18. srpna 2012 v 9:01 | Reagovat

[1]: jsem ráda že ses do toho tak vžila :) to se mi stalo poprvé :) Moc děkuju že čteš Alone Together

3 Danyla Danyla | Web | 21. srpna 2012 v 12:45 | Reagovat

Dokonalý diel ja chcem pokračko! Rýchlo chcem vedieť čo sa stane ďalej.  :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama