Alone together 5.kapitola

15. října 2012 v 17:36 |  Dílovky
Je to tu, nová kapitolka Alone Together,teď tam bude i Oswaldův pohled na věc :D užijte si jí :)




Z Oswaldova pohledu:

Chtěl jsem jí jako nikdy jindy. Nedokázal jsem se udržet od té doby co mě objala a potom se na mě usmála. Ten její úsměv,ty její rty,pokožka bílá jako sníh,její hebké dlouhé vlasy,fialové oči a její vůně. Byla tak blízko mě a já měl všechno na dosah,nemohl jsem se ovládat. Chtěl jsem jí teď a tady. Když jsem jí začal líbat,ignoroval jsem vše kolem sebe. Ignoroval jsem její slzy,její nářek a její odpor. Vše mi bylo jedno. Jediné co jsem vnímal byla ona. Užíval jsem si každý kontakt, který jsem s ní měl. Byl jsem jak v tranzu. Nevím,asi mě omámila její vůně,její úsměv a oči. Když jsem jí povalil na zem věděl jsem že se nezastavím. Rukama jsem začal zkoumat každý kousek jejího těla a jazykem jsem stále zkoumal zákoutí jejích úst. Chtěl jsem, aby volala moje jméno. Moje ruka sklouzla mezi její nohy a začal jsem jí dráždit. Stonala mi do úst což mě ještě víc vzrušilo. Chtěl jsem jí cítit intenzivněji. Nahl jsem se jí k uchu ´´ Snaž se neječet..´´ šepl jsem ´´Pros….ím nedělej…..nedělej to prosím…´´ řekla tiše a já se jí konečně podíval do tváře. Když jsem viděl její nepřítomný a vyděšený výraz,měl jsem pocit, že se zastavil čas. Jen jsem se jí koukal do očí a pozoroval, jak se jí z nich valí jedna slza za druhou. Rozevřel jsem oči dokořán a díval jsem se na tu spoušť, co jsem způsobil na jejím něžném,dívčím těle. Otlaky a modřiny. Objal jsem jí. Cítil jsem, jak se klepe a jak jí slzy stékají na mou tvář,kterou jsem měl opřenou o tu její. ´´Promiň…promiň…..promiň….´´ opakoval jsem stále dokola s křečovitě zavřenýma očima z kterých se mi taky kutálely slzy. Chtěl jsem jí tak moc,tak proč jsem se zarazil těšně před aktem?! To ten její vyděšený výraz? Nebo ta prosba? Nechápal jsem to…nechápal jsem sám sebe. Opatrně jsem se postavil. Oblékl si, co jsem si stihl sundat. Ještě jednou jsem se podíval na její zubožené tělo a odešel. Na schodech jsem potkal služku. Uklonila se mi ´´Vezměte od ní ty červené šaty a spalte je. Samozřejmě jí vraťte ty její zpět….´´ řekl jsem,služka se opět uklonila a vydala se směrem k zámku. Ještě naposledy jsem se ohlédl a podíval se na dveře vedoucí do jejího pokoje. Jsem ubožák…řekl si v duchu a pokračoval ve své cestě zpátky do zámku.

Z Alicina pohledu:

Jak mě objal a začal se mi omlouvat tak se mé tělo začalo nekontrolovatelně třást. Zvedl se,oblékl a beze slova odešel. Nechal mě ležet na podlaze. Po chvíli jsem sebrala všechnu svou sílu a postavila se. Bolelo mě celé tělo. Použila jsem zeď na udržení rovnováhy a došla pomaličku k zrcadlu. Postavila jsem se na své nohy už bez pomoci a zírala na své tělo plné modřin a zarudlých míst. Pomalu jsem se došourala zpět na ´místo činu´ zvedla svou košili a opět pomalu došla před zrcadlo,držíc mou noční košili v ruce. ´´Jak jsem si myslela….´´ řekla jsem si pro sebe. Ani náznak toho že by se mi cokoliv stalo. Mé tělo bylo plně regenerované. Jako obvykle. Opět jsem si připadala míň jako člověk. ´´Cheschire….já jsem nestvůra….´´ řekla jsem opět se slzami v očích a Cheschir se ke mně dobelhal. Kulhal na jednu packu(následek toho jak ho Oswald od sebe odhodil). Opatrně jsem ho zvedla a došla s ním k posteli. Lehla jsem si s ním na ní a položila ruku na jeho zraněnou packu. Věděla jsem moc dobře, že nejsem normální,ale nechtěla jsem si to nikdy přiznat,jenže teď když jsem viděla jak Cheschir trpí,jak trpí můj drahocenný kamarád. Nemohla jsem si pomoct. Z mé ruky samovolně začalo vycházet fialové světlo a za chvíli byla Cheschirova packa v pořádku. Stalo se to už jednou,ale nevím kde a kdy,jen si pamatuji stejnou fialovou záři vycházející z mé ruky a potom tmu. Po chvíli jsem odsunula svou ruku z jeho pacinky a přesunula jí na jeho hřbet. Hladila jsem ho a v mysli se mi stále odehrávalo to, co se stalo s Oswaldem. Jak jsem na to myslela začali se mi opět hrnout slzy do očí. Zaplněné oči slzami jsem zavřela a snažila se uklidnit. Po chvíli jsem usnula.

Z Jackova pohledu:

Když jsem viděl siluetu v šatech scházející po schodech doufal jsem že to bude Alice. ´´Ali…´´ zarazil jsem se, když žena vyšla na světlo. Byla to služebná. Kurňa! Ta jak mě viděla tak zčervenala a automaticky se uklonila. ´´Dobrý den mladá dámo. Je slečna Alice u sebe v pokoji?´´ zeptal jsem se s milým úsměvem a viděl jsem, jak jí opět zčervenali líce. Nechápu co všem ženském je,vždycky se takhle chovaj v mí přítomnosti. Jen kývla hlavou a rozeběhla se směrem k zámku,asi se moc styděla. Usmál jsem se pro sebe a nemohl se dočkat, až uvidím Alice. Zaklepal jsem na její dveře. Nic. Zkusil jsem to znovu,tentokrát hlasitěji,opět bezvýsledku. ´´Alice! Jsi u sebe?´´ křikl jsem přes dveře. Neodpověděla. Co to má sakra bejt?! Nemá náladu bo co?! Aspoň by mohla odpovědět! ´´Jdu dovnitř!´´ křikl jsem teď už trošku naštvaně. Pomalu jsem otevřel dveře a nakoukl k ní do pokoje. Očima jsem přejel po celé místnosti a zůstal jimi vyset na její posteli, kde se choulila v klubíčku a pod rukou jí spala její kočka,asi. No na psa to moc nevypadalo…..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miko -We love japan Miko -We love japan | Web | 15. října 2012 v 20:18 | Reagovat

Tak to asi nebude takový hajzl... Těď je těžký vybrat komu budu fandit :D
Jako vždycky píšeš úžasně :)

2 Lůca Lůca | Web | 15. října 2012 v 21:17 | Reagovat

[1]: Jsem ráda že se dílek líbil :)

3 Sayuri-hime Sayuri-hime | E-mail | Web | 16. října 2012 v 13:12 | Reagovat

[1]: Přesně, to je hrozné dilema :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama