Alone together 10.kapitola

2. ledna 2013 v 15:40 |  Dílovky
První článek v novém roce :D doufám že se díl bude líbit a začala jsem přemýšlet o tom že už uveřejním i Who do you think you are...?! ale nevim nevim :D tak napište svůj názor a uvidíme :D užijte si kapitolu a zatím pa :3



Jackův pohled :
Che!´´ Za týden se můžeš vrátit.´´ Napodobil jsem Oswalda a rukou zatnutou v pěst bouchl o stěnu kočáru. Slyšel jsem, jak se kočí zasmál. ´´Netlem se a zrychli!´´ křikl jsem a odpovědí mi bylo přidušené ´´Hai!´´ pořád se mi tlemil! Hmph! Kašlu na všechno! Ten hajzl! Teď si mě poslat pryč na žádost jeho matinky! A to sem slíbil Alice že se za chvíli vrátim….´´Alice……´´ zakřičel jsem a začal si mlátit hlavu okno které bylo po mé pravici. ´´Jack-sama….to byste nemě…´´ ´´DRŽ HUBU A ZRYCHLI!!!´´ opět sem zakřičel a uslyšel vzdychnutí. ´´No co…blbější už nebudeš….´´ ´´Tony!!! To že si můj kamarád z dětství neznamená že ti nemůžu zařídit výlet do vězení….´´ řekl jsem a zaškrábal nehty o stěnu kočáru která byla za jeho zády. Slyšel jsem, jak vypískl. Musel jsem se pousmát. I když to byl mačo a občas mi lez na nervy, měl jsem ho rád….ale s tim vězením,jen občas aby se zklidnil….Ne! Ne! Ne! To by bylo moc krutý……..ale stejně……….
*********************************
Alicin pohled :
Pořád mě držel za ruku a díval se mi do očí. Cítila jsem jak rudnu a líce mi přímo hořeli. ´´Oswalde…..já mám tě ráda,ale po tom co…´´ ´´Už se to nebude opakovat!´´ přerušil mě a já se lehce usmála. ´´Um…´´ kývla jsem hlavou a i svou druhou rukou jsem chytla tu jeho. Pomalu se usmál a udělal krok směrem ke mně. Vyprostil svou ruku z mého sevření a obě své paže položil na má ramena. ´´Alice…..já….opravdu se ti omlouvám….nevěděl sem co dělám, je mi to opravdu líto už se to nebude opakov…´´
***************************
Oswaldův pohled :
Objala mě. Josh! Mám jí! Už sem si opět získal její plnou důvěru. Pevně sem jí stiskl v náručí a zhluboka jsem vdechoval její vůni. Na mém obličeji se vytvořil znechucený pohled a mé čelo se po chvíli svraštilo. ´Jack….´ myslel jsem si když jsem ucítil tu jeho štiplavou vůni kolínské a květin. Jak já jsem to nesnášel. Chtěla jsem aby voňela jako já, nebo aby měla svou přirozenou vůni. Opět mou mysl zatemnili myšlenky na to, jak bych jí mohl mít. Hned. Teď a tady. ´´Budu muset jít…´´ odtáhl jsem se a nasadil jsem falešný úsměv. ´´Hmm….´´ přikývla a můj úsměv se změnil v opravdový. Chytl jsem do ruky pramínek jejích vlasů a něžně jsem si je omotal kolem prstů. ´´Jestli by ti to nevadilo, tak se u tebe ještě stavím.´´ ´´Budu tě čekat, ale pod jednou podmínkou….´´ usmála se a vztyčila před můj obličej ukazováček ´´…neodejdeš dokud neusnu a budeme dělat to co budu chtít já.´´ mrkla na mě a svou ručku opět založila za svá drobná záda. Usmál jsem se a přikývl. Pustil jsem její pramínek vlasů a pohladil jí po hlavě. ´´Zatím…´´ křikl jsem za sebou a pomalu scházel po schodech.
Po chvíli mě skoro oslepilo slunce, které se tyčilo jasně na obloze. Koukl jsem na kapesní hodinky a zjistil, že je chvíle po poledni. Vzdychl jsem si při pomyšlení, že mě teď čeká nepříjemný rozhovor s mou ´´milovanou´´ matinkou o opětovném probuzení mé ´´milované´´ sestřičky, která je v komatu dobrých deset let a mě pořád neleze do palice jakto že ještě žije…no co hlavně že Alice bude moje. Při pomyšlení na Alice jsem se opět usmál. Volným krokem jsem se vydal ke vstupu do zámku. Hned u dveří mě odchytil komorný matky a zdvořile mi oznámil že mě ´´madam´´ očekává v knihovně.
Proč v knihovně?! Nemá snad pracovnu?! No co, hlavně když to budu mít rychle za sebou. Vzdychl jsem si a upřel svůj zrak na velké dubové dveře které byli posety různými ornamenty a tyčily se až ke stropu. Zatlačil jsem do jednoho dubového křídla dveří. Vstoupil jsem dovnitř a viděl jak matka sedí u jednoho z mnoha stolů které se nachází v naší knihovně a má před sebou rozloženou knihu. ´´Oswalde…´´ usmála se a na mé tváři se zformoval jakýsi úšklebek který ukazoval mou otrávenost. ´´…pojď ke mně…´´ pokynula mi rukou. Lehce jsem se uklonil a pomalých krokem jsem se šoural k ní. ´´Posaď se.´´ ukázala na polstrované křeslo vedle ní. Vykouzlil jsem něžný falešný usměv a poslechl jí. ´´Co je to za knihu?´´ neubránil jsem se svojí zvědavosti a zeptal se jí. ´´Tahle kniha pojednává o hranici mezi životem a smrtí, Abyssem.´´ řekla a v jejích očích se podivně zablesklo. Na co sakra myslí. ´´Abyss….´´ zopakoval jsem a přisunul si knihu k sobě. ´´Je to hranice mezi životem a smrtí ve které se pravděpodobně nachází Lacie. Nejsem si moc jistá, ale řekla bych, že je to něco jako sen…..nejsi ani naživu ani mrtvý. Jsi přesně ve středu toho, když tam uvízneš upadneš do kómatu..´´ ´´Tak jak to že když spíme tak se znovu probouzíme?´´ tázal jsem se ´´Nejspíš protože je naše duše schopna uniknout,ale Lacie byla těžce nemocná. Takový lidé upadají do kómatu a nebo umírají.´´ objasnila mi. Věděl jsem to, ale proč rovnou neumřela…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikio Vega Kikio Vega | Web | 2. ledna 2013 v 20:45 | Reagovat

perfect diel :3

2 Sayuri-hime Sayuri-hime | E-mail | Web | 3. ledna 2013 v 16:11 | Reagovat

Pěkný díl... ostatně jako vždy :D

3 Lůca Lůca | Web | 4. ledna 2013 v 9:56 | Reagovat

[1]:

[2]: Moc vám děkuju :3 *.*

4 blogmusikdomino1 blogmusikdomino1 | 13. ledna 2013 v 18:14 | Reagovat

Krásny blog :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama