New life... 1.kapitola

22. ledna 2013 v 12:07 |  Dílovky
Ahoj mí milý čtenáři a návštěvníci blogu :D (asi mi hráblo XD) dopsala jsem první kapitolu New life... z čehož vyplývá že jí sem mrsknu a uvidíme jestli se bude líbit :) doufám že ano...




Už to bude rok, co se můj život od základů změnil. Bude to rok od smrti mých rodičů, od mé maturity, od té osudové auto havárie.

Přesně před rokem po mém maturitním večírku, který se konal na začátku března, padal sníh. Jela jsem s rodiči autem domů kolem půl čtvrté ráno. Táta řídil, máma spala vedle na místě spolujezdce a já seděla vzadu za nimi a snažila se nezvracet z toho přemrštěného množství alkoholu. Koukala jsem z okna a pozorovala padající vločky. Poletovali si tak bezstarostně vzduchem a byli tak nádherné. Připadalo mi to, jakoby padali hvězdy. Tak zářivé a malé. Otočila jsem hlavu zpět k přednímu sklu. Záře, náraz a tma. To bylo vše co si pamatuju. Když jsem se vzbudila, ležela jsem v bílé místnosti a slyšela pípání, křik a dupot. Potom mě praštil přes nos nepříjemný zápach desinfekce Nemocnice…. Pomyslela jsem si a plně otevřela oči. Viděla jsem jak u mé postele sedí Ichigo a Orihime. ´´Rukio! Jsi konečně vzhůru! Sestřičko!!! Probrala se!!!´´ křikl Ichigo a Orihime se na mě jen usmála a zašeptala mé jméno. Její úsměv měl v sobě smutek, ale zároveň úlevu. Za chvíli přiběhla sestřička následována doktorem. ´´Slečno Kuchiki,jak se cítíte?´´ zeptal se doktor. ´´Máma….táta kde….jsou…´´ šeptla jsem. Tváře všudy přítomných náhle posmutněli. Mé oči se začali plnit slzami. ´´Kde je táta a máma…´´ řekla jsem hlasitěji a sedla si. Chtěla jsem si stoupnout,ale mé nohy… ´´Vaši rodiče autohavárii bohužel nepřežili. Je mi líto.´´ oznámil mi doktor a položil mi ruce na ramena. Zatlačil mě zpět do postele. ´´Oni……jejich těla…nebyla možnost je nějak…´´ ´´Je mi líto byli na místě mrtví a jejich těla byla nárazem rozervána, vás zachránilo to že jste seděla vzadu a že náraz byl na přední stanu auta z boku. Nejspíš jste dostali smyk.´´ mé oči zaplavili slzy. Brečela jsem,ale nebyla jsem schopna vydat jedinou hlásku. ´´Dalo by se říct že jste měla štěstí, ale….vaše mícha byla lehce porušena a nevíme zdali budete ještě chodit. Ovšem je nutné aby jste chodila pravidelně na rehabilitace a cvičila pohyblivost vašich nohou. Invalidní vozík vám poskytne nemocnice, přece jenom vaše matka byla zástupkyně ředitele. Také vám poskytneme určitou finanční pomoc, ale jen na měsíc. Zbytek bude na vás. Rehabilitace povede zde má asis…´´ ´´Pane Uraharo, máte někoho na příjmu!´´ ozval se hlas sestřičky ´´ Omluvte mě, Shihouin-san, dokončete to prosím a propusťte slečnu Kuchiki tady s panem Kurosakim, děkuji.´´ odešel. Nevěděla jsem co budu dělat. Slzy se mi z očí drali ještě víc a svůj zrak jsem upírala na mé bezvládné nohy. Zaslechla jsem jen že pokud budu poctivě cvičit a rehabilitovat možná budu opět chodit. Potom odešla. Pro propouštěcí list. Ichigo mi položil ruku na rameno ´´Poprosil sem tátu aby tě hned propustili se mnou,nenechám tě tu jen tak samotnou dva týdny….´´ smutně se usmál ´´ Vezmu tě k nám. Budeš bydlet se mnou, s Orihime a ještě jedním klukem. Neboj neopustíme tě.´´ řekl a objal mě. Orihime mi chytla ruku. Pomalu jsem zvedla svůj zrak ze svých nohou a přemístila ho na její obličej. Plakala. Její slzy ve mně probudili dlouho zadržované vzlyky. Svůj obličej sem zabořila Ichigovi do hrudi a chytla ho za konce trika. Vzlykala jsem tak jako nikdy jindy. Můj svět se převrátil vzhůru nohama a mé srdce bylo rozervané na miliony kousků. V tu chvíli jsem si řekla, že už nikdy víc. Nikdy víc už nebudu brečet. Už nikdy.

Celou cestu autem mi Ichigo říkal že je rád že budu bydlet s nimi a že věci mi přiveze až nás vyhodí doma. Auto konečně zastavilo a Ichigo mě chytl do náruče. Orihime vyndala vozík a běžela odemknout. Ještě že bydleli v přízemí. Opatrně mě položil na sedačku vozíku a chytl madla. ´´Zvládnu to…´´ řekla jsem spěšně a chytla kola. Odsouvala jsem se směrem k jejich bytu,kde mi Orihime podržela dveře. Byla tam tma. Ten další tam asi nebyl. ´´Rukio….´´ řekl Ichigo se strachem v hlase. Otočila jsem se na něj.´´ Promiň,mluvil jsem na tebe a ty si….no nic. Budeš bydlet v pokoji kde bydlela Orihime,teď totiž spíme spolu tak to není problém.´´ usmál se na mě. Přikývla jsem a Orihime mi ukázala její bývalý pokoj. Ano, chodila s Ichigem a ano prohrála jsem boj o něj, ale oba dva je mám od srdce ráda. Přeju jim to. Máma je oba milovala, táta taky….oni…. oba jim chtěli jít……mami….tati opět sem cítila jak se mé oči plní slzami. Zastavila jsem je. ´´Rukio….pojď se vykoupat,pomůžu ti.´´ řekla Orihime a usmála se. Upřela jsem na ní zrak. ´´Zvládnu to sama….jeďte mi prosím pro věci.´´ chabě jsem se usmála a Orihime přikývla. Odešla z pokoje. Po chvíli jsem slyšela jak se zabouchli vchodové dveře a startovat auto. Vzdychla jsem si. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Nemohla jsem uvěřit že už tu rodiče se mnou nebyli,že už je neuvidím. Nikdy. Zavřela jsem oči a zatřásla hlavou abych potlačila ty nepříjemné myšlenky ze kterých se mi chtělo brečet. Ichigo a Orihime tu budou až tak za hodinu,bydleli jsem daleko od sebe. Řekla jsem si a i s vozíkem přejela k do obýváku. Zapnula jsem rádio a vložila do něj mou a Ichigovu oblíbenou hudbu, The GazettE. Z repráčků se začali linout první tóny Kagefumi a Rukiho božský hlas. Zavřela jsem oči a snažila se na nic nemyslet…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danyla Danyla | Web | 23. ledna 2013 v 19:24 | Reagovat

Ja som sa do tej poviedky zaľúbila..... Taká precítená ja som myslela že sa tiež rozplačem. Chudinka Rukia. Aj keď bola by som radšej keby bola ona s Ichigom a nie Orihime. :) No nevadí inak ten úvodný obrázok je krásny. Teším sa na pokračko. :)

2 Lůca Lůca | Web | 24. ledna 2013 v 10:15 | Reagovat

[1]: sem hrozně moc ráda že se líbil první díl :)

3 Sayuri-hime Sayuri-hime | E-mail | Web | 25. ledna 2013 v 14:58 | Reagovat

To je moc pěkné a taky smutné.
PS: Kagefumi je úžasná písnička :D

4 Lůca Lůca | Web | 25. ledna 2013 v 18:47 | Reagovat

[3]: děkuju :) jj kagefumi <3

5 Rei-chan Rei-chan | Web | 8. května 2013 v 12:10 | Reagovat

To bolo take smutne ale aj krasne *-* tesim sa na pokracovanie :3

6 Hikari-san Hikari-san | 13. července 2013 v 10:48 | Reagovat

Smutný, ale pěkný, jdu na druhý díl ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama